Změny v licencování VMware nutí firmy hledat záchranu na sekundárním trhu s licencemi

Akvizice VMware společností Broadcom významně změnila licenční politiku, což pro mnoho firem vedlo k vyšším nákladům na virtualizaci. Přechod na předplatné a velké softwarové balíčky nutí podniky hledat alternativní řešení. Sekundární softwarové licence mohou firmám pomoci optimalizovat náklady a zároveň udržet potřebnou infrastrukturu.

Převzetí společnosti VMware gigantem Broadcom otřáslo IT světem. Změna licenční politiky, prodej softwaru v obřích balících a přechod na model předplatného znamenají pro mnoho firem drastické zvýšení nákladů na virtualizaci. Jaké dopady má tento krok v praxi a proč se pro mnoho podniků stávají řešením druhotné softwarové licence vysvětluje Filip Šuľák, který se na problematiku VMware specializuje.

Když začneme úplně od začátku – co se s převzetím VMware a změnou majitele pro zákazníky reálně změnilo? Jak to pociťují v každodenním fungování, pomineme-li vyšší částky na fakturách?

V samotné každodenní technické praxi se toho zase tolik nezměnilo. Software má stále stejnou funkci, jde o virtualizační platformu. Kdybychom to přirovnali ke stavbě domu, virtualizace představuje samotné základy, na kterých stojí úplně všechno ostatní – tedy celá serverová infrastruktura, na které běží veškerý firemní software.

Změnil se ale způsob, jakým se za tyto základy platí. Trvalé licence přestaly existovat. Zákazník už nemůže software vlastnit napořád, musí si ho platit na měsíční nebo roční bázi v rámci předplatného. Dalším problémem je slučování produktů. Zatímco donedávna se daly jednotlivé nástroje kupovat samostatně, dnes jsou svázané do velkých balíků. Ty ale nedávají smysl všem zákazníkům a právě to je hlavní hnací motor rostoucích nákladů.

V každodenním provozu si toho tedy běžný zaměstnanec nevšimne, ale zásadní rozdíl nastává na strategické a ekonomické úrovni – typicky při plánování IT rozpočtů na další rok nebo při volbě samotné virtualizační platformy do budoucna. V okamžiku vypršení platnosti současných kontraktů musí firmy začít platit výrazně větší sumy, musí je platit pravidelně a v nových balících si zaplatí i za produkty, které vůbec nevyužijí. Vedení firem a IT týmy nyní musí vést vážné diskuse, zda platformu kvůli zdražení neopustit. Vyměnit „základy celého domu“ a přejít na jiné virtualizační řešení je však proces na měsíce, ne-li na roky.

Ještě k těm produktům – je to tedy tak, že dříve byl nákup šitý na míru konkrétním potřebám firmy, zatímco dnes je uživatelům vnucován balík věcí, které z velké části nepotřebují? Abych použil příměr: je to jako kdybych si kupoval auto, a i když nejezdím na kole ani nelyžuju, nutili by mi k němu povinně i nosič na kola a střešní box?

Přesně tak, je to velmi dobrá analogie. Dříve nabídka skutečně reflektovala reálné potřeby zákazníků. Když ale Broadcom koupil VMware, udělal z něj v podstatě „stroj na peníze“. Využil toho, že VMware má na trhu virtualizačních platforem naprosto dominantní pozici a software využívá obrovské množství firem. Zkomplikoval se způsob nákupu a z mnoha zákazníků se rázem staly oběti této náhlé změny. Znovu zdůrazňuji – nebavíme se o kancelářském balíku typu Office nebo operačním systému pro běžná PC, bavíme se o základech celé firemní IT infrastruktury.

Broadcom přistoupil k moderní „optimalizaci". Využil toho, že pro největší společnosti je odchod od VMware prakticky nemožný. Jsou v tomto prostředí zakořeněné příliš hluboko a kompletní přestavba IT by pro ně byla pravděpodobně likvidační. Broadcom si je jistý, že tito velcí hráči neutečou, proto jim radikálně zvýšil ceny a tím si pokryl své finanční zájmy. Menší a střední firmy sice možnost migrace jinam mají, ale než si postaví „nový dům" a postupně do něj přesunou provoz z toho starého, musí ještě nějakou dobu tyto nevýhodné podmínky strpět.

Jestliže dříve byla nabídka VMware velmi bohatá a dnes Broadcom nabízí v zásadě jen dva drahé balíčky, jak to vypadá v praxi?

Zatímco dříve existovaly desítky samostatných nástrojů, dnes je na výběr prakticky jen ze dvou obřích balíků: VMware vSphere Foundation (VVF) a VMware Cloud Foundation (VCF). Co to znamená v praxi, ukážu na příkladu. Nástroj vSphere slouží k samotné virtualizaci a vCenter k centrální správě více serverů. Dříve si je zákazník mohl koupit zvlášť. Dnes to nelze. Menší firma, která centralizovanou správu vůbec nepotřebuje, si ji musí v rámci balíku koupit. Jen kvůli tomuto nucenému spojení produktů mohou její náklady vzrůst třeba o 500 %. Na novém přístupu Broadcomu je jasně vidět, že se soustředí už jen na ty největší korporátní zákazníky, ze kterých má největší zisk. Na menší firmy v podstatě přestal brát ohled. Pro představu: dříve se dala pořídit licence vSphere Standard v přepočtu třeba za 50 dolarů na jádro. Dnes už není možné koupit tento základní software ve verzi Standard, ale pouze vyšší edici Enterprise Plus, a to konkrétně buď v balíku VMware vSphere Foundation v ceně 135 dolarů na jádro nebo VMware Cloud Foundation v ceně 350 dolarů na jádro.

To mě přivádí k otázce, kdo v tuto chvíli nejčastěji poptává druhotné licence. Jsou to právě tyto střední firmy?

Většinou jde o střední až velké firmy, které nejsou úplně závislé na cloudových funkcích obsažených výhradně v nových předplatných balících a bohatě jim stačí základnější produkty jako vSphere, vCenter nebo vSAN. Vidíme také velkou poptávku ze strany poskytovatelů cloudových služeb. Spektrum je velmi variabilní.

Je nutné dodat, že sekundární trh s produkty VMware zažil obrovský nárůst v momentě, kdy se Broadcom prakticky stáhl z trhu s trvalými licencemi tím, že je úplně přestal nabízet. Jediný způsob, jak se dnes k permanentním licencím dostat, je tak právě sekundární trh.

Co je vlastně tou hlavní pohnutkou, proč si firma v dnešní době pořídí druhotnou trvalou licenci? Teď nemyslím finanční stránku věci, ale celkový kontext. Představuji si situaci, kdy firma funguje na starých produktech a potřebuje například přidat další servery...

Ano, přesně to je jeden z typických scénářů. Těch hlavních důvodů je hned několik. Jednak je to rozšíření hardwaru. Pokud firma pořídí nové servery a potřebuje je licencovat tak, aby byly kompatibilní se stávajícím vybavením, nechce se zavazovat k drahému předplatnému od Broadcomu ani kupovat obří balíky softwaru, které nevyužije. V takovém případě mohou permanentní licence vSphere a vCenter výrazně ušetřit náklady.

Pak je to změna metriky licencování. Dříve se software licencoval podle počtu procesorů. Dnes se licencuje podle počtu výpočetních jader (cores). Vzhledem k tomu, že dnešní moderní procesory mají jader opravdu hodně, nákup nových licencí se tím dále extrémně prodražuje.

Dalším důvodem je ukončení podpory (End of Life) a vypršení starých kontraktů: Pokud firmě skončí podpora na starší VMware produkty nebo jí vyprší kontrakt se starými podmínkami a musela by přejít na nový licenční model předplatného, nákup druhotných trvalých licencí (například vSphere 8 nebo vCenter 8) je často jedinou rozumnou alternativou k drahému předplatnému a zbytečně velkým balíkům.

A v neposlední řadě je to nákup času na migraci, což je pravděpodobně ten nejzásadnější důvod. Nárůst cen softwaru VMware je totiž tak výrazný, že pro mnoho firem je odchod od Broadcomu jediná dlouhodobá možnost. Výměna platformy je ale extrémně složitá, takže si firmy nákupem sekundárních licencí de facto kupují čas. Získají tím stabilní a fungující prostředí na měsíce až roky, které potřebují na migraci k jiné platformě s nižšími náklady, aniž by musely přistoupit na předražené podmínky nového majitele.

Klíčový bude podzim 2027, kdy má skončit podpora produktů na bázi trvalé licence. Co to pro firmy reálně znamená?

Přesně tak, v říjnu 2027 oficiálně skončí podpora pro produkty vSphere 8 a vCenter 8. Znamená to, že do tohoto data VMware vydává standardní bezpečnostní i jiné aktualizace. Po říjnu 2027 už žádné běžné záplaty vycházet nebudou a zákazník si bezpečnost prostředí bude muset řešit vlastními silami.

Bude to problém?

Některým firmám to vůbec nevadí a v reálu to nepředstavuje žádný problém pro firmy, které mají s VMware produkty zkušenost a umí se o nasazení a správu postarat samy. Velmi záleží na tom, kde přesně daný software běží. I dnes mnoho společností zcela běžně a bezpečně používá starší, již nepodporované verze, jako vSphere 6 nebo 7. Bezpečnostní rizika se totiž dají efektivně snižovat i jinak, například nasazením firewallu, dodržováním striktních bezpečnostních zásad ve společnosti nebo izolací citlivého prostředí od veřejné internetové sítě. Pro jiné firmy je naopak klíčové mít alespoň do konce roku 2027 systém plně pokrytý. Zákazník si tak nákupem trvalé licence de facto „kupuje čas“ do konce podpory a často ho to vyjde výrazně levněji, než kdyby si na stejné období rok a půl platil nové předplatné. Je důležité zdůraznit, že po ukončení podpory software nepřestane fungovat, pouze už nebude dostávat běžné updaty.

Nabízí Forscope firmám nějakou pomůcku pro rozhodování? Existuje nějaký nástroj, kde si IT manažer může objektivně vyhodnotit, zda pro něj má smysl dokoupit starší trvalé licence, nebo zda je pro něj lepší přejít na nový model předplatného?

Ano, přímo pro tyto účely jsme nedávno naprogramovali a spustili na našem webu kalkulačku nákladů. Zákazník si v ní jednoduše nastaví svůj časový horizont a parametry svých serverů – tedy počet procesorů a jader. Aplikace mu následně přesně spočítá a porovná, na kolik ho vyjdou trvalé licence od Forscope ve srovnání s předplatným od Broadcomu. Výsledek je velmi názorně vizualizován na grafu. Zákazník tam jasně vidí rostoucí křivku nákladů na předplatné, která s každým dalším rokem nevyhnutelně stoupá, oproti horizontální linii trvalého softwaru, kde je náklad pouze jednorázový na začátku. Výsledek kalkulace lze snadno vyexportovat do PDF souboru, případně si rovnou vyžádat reálnou nabídku od Forscope.

Jaké jsou vedle ceny další rozhodovací parametry, které by firma měla zvážit, když uvažuje o nákupu trvalé licence VMware?

Je jich hned několik a se zákazníky je vždy transparentně probíráme. Zmínil bych tři hlavní oblasti. První je tu otázka absence uživatelské podpory. Zákazník s druhotnou trvalou licencí (bez aktivního předplatného) nemůže u Broadcomu zadat požadavek na technickou podporu. Nemůže tam zavolat a požádat o asistenci s instalací, nasazením nebo správou softwaru. Očekává se tedy, že IT tým dané firmy už má s VMware zkušenosti a dokáže si poradit sám. V praxi to většinou nepředstavuje problém, protože VMware je tu s námi dlouho a firmy mají interní týmy, které s ním umí výborně pracovat.

Dále je třeba myslet na dostupnost pouze těch nejkritičtějších aktualizací. Přestože zákazník nemá předplatné, stále má nárok na naprosto kritické bezpečnostní záplaty – konkrétně ty, které mají v globálním hodnocení zranitelností CVSS (Common Vulnerability Scoring System) skóre vyšší než 9. Běžné updaty, jako jsou opravy drobných chyb nebo záplaty méně sofistikovaných hrozeb, už ale k dispozici nedostane.

A za třetí je třeba ohlídat technickou kompatibilitu. Například pokud už zákazník část své infrastruktury přesunul na předplatné VMware, nemusí být technicky možné k ní jednoduše přidat původní trvalou licenci vSphere 8. Proto tyto situace vždy se zákazníky řešíme v rámci individuální konzultace, abychom se ujistili, že řešení bude v jejich konkrétním prostředí fungovat.

Z čeho mají zákazníci nejčastější obavy? Existují mezi nimi i nějaké omyly nebo přímo mýty, když poptávají trvalé licence na sekundárním trhu?

Já osobně přímý obchod nedělám, ale jsem v úzkém kontaktu s kolegy, kteří tyto produkty zákazníkům prodávají. Z jejich bezprostřední zpětné vazby vím, že zákazníci ve většině případů nemají ohledně podpory a bezpečnosti přehnané množství dotazů nebo nejasností. Z toho usuzuji, že IT týmy firem velmi dobře vědí, do čeho jdou. Už jen samotný fakt, že jsou trvalé licence VMware na sekundárním trhu stále dostupné, je pro ně dostatečným důvodem k tomu, aby tuto možnost vážně zvažovali a sjednávali si kvůli ní schůzky.

Podívejme se na věc ještě z byznysového úhlu. Jak tuto vysoce odbornou problematiku vysvětlit lidem, kteří nejsou IT profesionály, ale drží v rukou firemní rozpočet – typicky finanční ředitelé nebo přímo CEO? Jak jim zjednodušeně přiblížit, o co tu běží? Pro mě osobně bylo největším překvapením to skokové zdražení o stovky procent.

Přechod z trvalých licencí na model předplatného a slučování produktů do balíků není na IT trhu nic nového. Viděli jsme to už u firem jako Microsoft, Adobe nebo Autodesk. Zásadní rozdíl je ale v přístupu. Ostatní výrobci byli k existujícím zákazníkům shovívaví – nabídli jim přechodové slevy, ocenili jejich dosavadní investice a snažili se, aby migrace na předplatné nebyla tak bolestivá. Broadcom ale neudělal nic takového. Z jeho strany to byl velmi nekompromisní krok zaměřený čistě na maximalizaci zisku.

Kdybych měl tuto situaci vysvětlit finančnímu řediteli, řekl bych to jednoduše: jde o fundamentální rozdíl mezi vlastněním a pronajímáním. Když vlastníte trvalou licenci, systém vám funguje dál, i když firmě dojdou peníze nebo jí skončí technická podpora. Pokud ale máte předplatné – jehož cena navíc velmi strmě roste – a přestanete platit, nezůstane vám v rukou vůbec nic. Ztratíte právo software jakkoliv využívat.

Kdybychom si to přirovnali k trhu s nemovitostmi: představte si, že by najednou nebylo možné koupit žádný byt nebo dům. Všechny nemovitosti by šly pouze pronajmout. My ve Forscope na tento trh přicházíme a firmám nabízíme možnost si ten „byt“ stále ještě natrvalo koupit. Je to sice extrémní příměr, ale situaci na trhu s VMware to dobře vystihuje.

Znamená to tedy reálné bezpečnostní riziko? Když to úplně zjednoduším: nezaplatím aktuální fakturu a přestanou mi běžet servery?

Ze dne na den se vám počítače sice nezastaví, ale jakmile přestanete platit předplatné, začnete daný software využívat nelegálně. A to představuje obrovské právní, ekonomické a ve finále i bezpečnostní riziko.

Pokud dnes firma dostane od Broadcomu nabídku, aby opustila své trvalé licence a přešla na předplatné, jaký by měl být její postup? Jak si to má správně vyhodnotit?

Univerzální postup neexistuje, vše závisí na velikosti firmy a její provázanosti se současným prostředím VMware. Klíčové je pečlivě si spočítat celkové náklady (TCO) v delším časovém horizontu. Model předplatného lze do jisté míry předvídat – i když je potřeba počítat s dalším zdražováním – a porovnat ho s náklady na nákup trvalých licencí ze sekundárního trhu.

A pokud firma zvažuje různé další alternativy odchodu od produktů VMware, nesmí zapomenout k ceně nového softwaru přičíst i nemalé náklady na samotnou migraci a na to, že během přechodu poběží dvě infrastruktury současně. Zákazník si zkrátka musí položit otázku: Bude levnější celou virtualizační platformu přestěhovat jinam, nebo jen kývnout na podmínky Broadcomu a akceptovat extrémní zdražení v řádu stovek procent?

Sekundární licence v tomto procesu pak mohou skvěle posloužit jako dočasné řešení, které firmě zajistí čas na migraci. Opět bych odkázal na naši kalkulačku, s níž si lze velmi rychle udělat základní představu.