Jak chránit provoz firmy a neplatit přitom za mrtvou serverovou kapacitu

Výpadek klíčového systému může během několika minut paralyzovat celou firmu. Zastaví prodej, zablokuje výrobu, znemožní fakturaci nebo zamezí přístupu k zákaznickým datům. Pro vedení společnosti proto řešení známé jako Disaster Recovery (DR) nepředstavuje pouze položku v IT rozpočtu, ale klíčovou součást řízení provozních rizik. Nejdražší řešení přitom automaticky neznamená to nejlepší řešení.

Moderní IT prostředí spoléhají na vysokou dostupnost a kontinuitu provozu (business continuity) s cílem minimalizovat výpadky a nepřerušený přístup ke kritickým aplikacím a službám. V prostředí Microsoftu se tato otázka netýká pouze technického zabezpečení a pořízení více serverů pro případ možného selhání, ale také jejich správného licencování. Významně zde do hry vstupuje doplňkový program Microsoft Software Assurance (SA) a licenční pravidla, která určují, kolik firma za své řešení reálně zaplatí. Ačkoliv má záložní prostředí v první řadě chránit kontinuitu byznysu, chytře navržená strategie dokáže snížit náklady na zbytečně nevyužitou kapacitu.

Záloha dat a obnova provozu nejsou to samé

Výpadek produkčního systému neznamená jen náklady na hodiny práce IT specialistů, kteří závadu opravují. Skutečnou cenou za omezení produkce tvoří ušlé tržby, mzdy desítek či stovek zaměstnanců bez možnosti pracovat, zpoždění dodávek, omezení uživatelů, potenciální smluvní sankce a v neposlední řadě poškození důvěry zákazníků.

Představme si modelovou situaci: Pokud je firemní e-shop, skladový či ERP systém nedostupný čtyři hodiny, ztráty se snadno vyšplhají do stovek tisíc korun. Náklady na pořízení a licencování odpovídajícího záložního řešení jsou přitom ve srovnání s těmito ztrátami často minimální.

Některé firmy se domnívají, že pokud pravidelně zálohují data, mají problém vyřešený. Jakkoliv i to je důležité, tak záloha chrání pouze samotná data. Naproti tomu Disaster Recovery řeší zásadnější otázku, a sice zda firma dokáže kolabující procesy okamžitě nahradit. DR funguje jako záložní řešení. Firma si nekupuje „technologickou dokonalost“, ale schopnost zajistit pokračování produkčního systému v případě závažného incidentu (outage) – požáru v serverovně, rozsáhlého výpadku dodávky elektřiny, masivního kybernetického útoku apod.

Pár otázek, které rozhodnou

Pro správné strategické rozhodnutí není nutné, aby vedení firmy rozebíralo parametry infrastruktury, serverových clusterů a další technické podrobnosti. Úplně postačí, když se vedení IT ředitele zeptá na tyto základní věci:

• Které systémy nesmějí být mimo provoz déle než několik hodin?

• Jakou maximální ztrátu dat jsme ochotni akceptovat?

• Kolik stojí jedna hodina výpadku těchto konkrétních procesů?

• Jak rychle se musíme umět vrátit k běžnému provozu?

• Je naše záložní infrastruktura skutečně použitelná a pravidelně testovaná?

• Odpovídají náklady na licence tomu, jak naše záložní řešení reálně využíváme?

Cena za „pasivní pohotovost“ vs. efektivní využití

Záložní (DR) prostředí je obvykle tvořeno jedním nebo více vyhrazenými servery v oddělené lokalitě. Tyto stroje udržují kopie klíčových systémů a v případě výpadku jsou připraveny okamžitě převzít produkční zátěž. Jinak ale většinu času s nadsázkou řečeno „spí“.

Z pohledu licencí hraje zásadní roli zmíněná Software Assurance (SA), tedy doplňkové licenční krytí od Microsoftu pro prvotní majitele licence (pro software ze sekundárního trhu už SA není dostupný). Pokud pro své servery máte platnou SA, získáváte tím i nárok vybudovat k nim vyhrazené pasivní DR prostředí, aniž byste pro něj museli pořizovat další samostatné licence. Server pouze čeká v pohotovosti, zatímco firma doufá, že jej nebude potřeba nikdy aktivovat.

Zásadní háček je v tom, že takový server musí zůstat pouze dedikovaným záložním zdrojem a nelze jej zapojit do žádné další aktivní produkční práce. Obrazně řečeno je to, jako byste měli auto, které smíte nastartovat jen pro cestu do nemocnice.

Pokud ale vaše firma SA nemá (což se stává často po vypršení smlouvy nebo u starších trvalých licencí), musíte tento záložní server plně licencovat. A v tu chvíli se nabízí klasická finanční úvaha – pokud už musí být DR server plně licencován, proč ho nechat jen tak nečinně ležet? Není ekonomicky smysluplnější využít ho i pro jiné úlohy, když už za něj platíte?

Software Assurance (SA) je doplňkový program společnosti Microsoft určený výhradně pro prvního nabyvatele nové licence. Přináší řadu licenčních benefitů, jako je právo na nové verze produktu (New Version Rights), Azure Hybrid Benefit, vybraná práva pro Disaster Recovery a další výhody definované aktuálními Microsoft Product Terms. Software Assurance se na druhého nabyvatele nepřevádí a nelze ji dodatečně zakoupit k druhotné licenci. Zákazník, který pořídí použitou licenci, získává trvalé právo software používat, nikoli však benefity poskytované v rámci Software Assurance.

Takže pokud SA nemá, pak musí tento DR server plně licencovat, pak se nabízí otázka, není škoda, že server se nevyužívá více pro produkční nebo jiné účely?

Rozhodujte se věcně a nechte si poradit

Řešení DR není otázkou čistě IT oddělení, ale je nedílnou součástí plánu kontinuity podnikání (Business Continuity Plan), který se dotýká obchodu, výroby i zákaznického servisu.

Zároveň platí, že ne všechny firmy dokážou nebo potřebují do svých záložních řešení vměstnat všechny provozní úkoly. Stejně tak každá architektura má své specifické potřeby, licenční práva se liší produkt od produktu a Microsoft pravidla poměrně často upravuje. Pokud zvažujete změnu architektury záložního prostředí nebo chcete využít spící potenciál už licencovaného DR serveru, svěřte analýzu zkušenému licenčnímu poradci. Důkladný audit stávajících licencí je nejlepší cestou, jak zaručit dodržení předpisů a zároveň zbytečně neplýtvat penězi za nevyužitou kapacitu.

Tři scénáře pro Disaster Recovery (DR) / obnovu kritických procesů

Jak chránit firemní provoz, aniž byste platili za nevyužitou kapacitu

Pozn.: Při vyhodnocování variant je nutné zohledňovat celkové náklady na vlastnictví (TCO) – tedy nejen ceny za nákup softwarových licencí, ale i za infrastrukturu, energie, personální správu a případné ztráty při výpadku.